Přijde vám, že váš sexuální život by potřeboval malinko okořenit? Máte sice sexu dost, ale není to zrovna to, co byste si přáli a představovali? Patříte bohužel mezi lidi, kteří ne vždy dosáhnou kýženého orgasmu? S tím vším vám pomůže sexshop a erotické pomůcky, které můžete nalézt v jeho nabídce.

Vneste do vaší ložnice trochu života a probuďte v sobě vášnivou osobnost. Dopřejte sobě i svému partnerovi skvělé sexuální zážitky. S pomocí erotických sexy hraček a pomůcek můžete docílit vzrušení, které by se dalo krájet. Tohoto napětí se pak vzájemně můžete zbavovat a tím si vychutnávat skvělý erotický zážitek. Podívejte se například na nabízené vibrátory. Vybírat můžete z vibrátorů vaginálních, análních ale i z takzvaných duble-vibrátorů, které jsou určeny k análnímu i vaginálnímu užití. Najít můžete i vibrátor určený k dráždění klitorisu. Dalším vibrátorem, s kterým si užijete nepředstavitelnou slast, je vibrátor, jenž je určen ke stimulaci vašeho G-bodu (proto je nastavitelný) a zároveň k dráždění klitorisu. Toto kombinace je velmi vzrušující a určitě tak dosáhnete vytouženého orgasmu.

Pro pány je tu pak také mnoho nabídek. Například nafukovací panna nikdy nezklame a vždy je po ruce. Dalšími produkty jsou nejrůznější masturbátory, umělé vagíny a tak podobně. I pánové mohou zkusit sílu vibrátorů. Pro páry jsou v sexshopu k mání různá afrodiziaka, která zlepšují váš sexuální zážitek.

Motocykl je dvoukolový dopravní prostředek poháněný spalovacím nebo elektrickým motorem. Kola jsou umístěna za sebou a pohonná jednotka (motor a převodovka) mezi nimi. Řidič sedí na motocyklu obkročmo a směr řídí řidítky.

První motocykl poháněný petrolejem vyrobili Gottlieb Daimler a Wilhelm Maybach v roce 1885.

Historie motocyklu

Reitwagen – první motocykl

První motocykl byl sestaven v roce 1869 a byl poháněn parou. Motocykl poháněný benzínem vyrobil v roce 1885 Gottlieb Daimler. Tento vynálezce se ale o motocykly nezajímal, chtěl pouze vyzkoušet svůj motor. Od té doby se rozvoj „motorových dvoukolek“ velmi zrychlil. Sériovou výrobu zahájila německá firma Hildebrand a Wolfmüller v roce 1894.

První český motocykl vyrobili Václav Klement (původně knihkupec) a Václav Laurin (mechanik). Veřejnosti jej předvedli v roce 1899. Během první světové války se civilní výroba motocyklů zastavila. Ve 2. světové válce hrál motocykl velkou roli, zejména v německé armádě a v její strategii „bleskové války“ (Blitzkrieg) s rychle pohyblivými jednotkami, civilní výroba byla obnovena až po skončení války.

Motocykly může pohánět dvoutaktní nebo čtyřtaktní motor.

V dnešní terminologii řadíme motocykly mezi tzv. jednostopá motorová vozidla

Jednostopé motorové vozidlo

Jednostopá vozidla jsou zpravidla vozidla se dvěma koly. Tato vozidla mohou vést postranní vozík a lze s nimi i táhnout přívěs.

[editovat]Moped nebo jízdní kolo s pomocným motorkem

Související informace lze nalézt také v článku Moped.

Moped lze považovat za kombinaci motocyklu a jízdního kola. Často bývá vybaven pedály a má objem motoru typicky 50 cm³.

Lze použít dělení na:

City-bike

Fun-bike

Naked-bike

Enduro-bike

Volvo (nebo Aktiebolaget Volvo), Volvo Group, je švédský výrobce nákladních automobilů, autobusů a stavebního vybavení, řídících systémů pro námořní a průmyslové aplikace, komponentů vesmírných lodí a poskytovatel finančních služeb. Tento automobilový výrobce byl založen 14. dubna 1927 v Göteborgu, jako vyčlenění z výrobce kuličkových ložisek SKF (Svenska KullagerFabriken AB). Jako skupina Volvo se představuje od roku 1944. V dubnu 2010 koupila Volvo Cars čínská automobilka Geely za 1,8 miliardy dolarů.

Název a ochranná známka

Volvo je latinský výraz pro „otáčím se“. Značka Volvo byla původně zaregistrována v květnu 1911 jako samostatná společnost uvnitř SKF a jako registrovaná obchodní známka se záměrem použít ji pro speciální série kuličkových ložisek, ale tento nápad se používal jen velmi krátce a SKF se rozhodlo používat „SKF“ jako obchodní značku pro všechna svá ložiska. Společnost Volvo nevyvíjela žádnou aktivitu až do 10. srpna 1926, kdy prodejní manažer SKF Assar Gabrielsson a inženýr Gustav Larson (po roce příprav zahrnujících výrobu 10 prototypů), zřídili automobilku Volvo AB uvnitř SKF. Na Stockholmskou burzu bylo Volvo uvedeno v roce 1935, když se SKF rozhodlo prodat svůj podíl v této společnosti. První série automobilů Volvo ÖV 4 opustila továrnu 14. dubna 1927 a toto datum se stalo oficiálním datem založení společnosti Volvo. Ochranná známka je dnes půl na půl vlastněna skupinou Volvo a skupinou Ford, která ji získala v roce 1999 odkoupením divize osobních automobilů.

Historie skupiny Volvo

Automobily

Související informace lze nalézt také v článku Volvo Trucks.

Skupina Volvo má původ v roce 1927, když první automobil Volvo (osobní) sjel z výrobní linky továrny v Göteborgu.

První nákladní automobil byl představen pod názvem Series 1 v lednu 1928, a znamenal okamžitý úspěch – rychle se vyprodala celá roční produkce. Nákladní automobily Volvo však vzbudily zájem i mimo Švédsko. Vývoz nákladních vozů pod značkou Volvo do Evropy začal v třicátých letech. Po raketovém startu se oba vlastníci společnosti, Assar Gabrielsson a Gustaf Larson, rozhodli zkonstruovat vozidlo, které by bylo bezpečné a mohlo odolat krutým podmínkám švédského chladného podnebí a špatným silnicím. Od té doby co začaly vozidla řídit lidé, měli zakladatelé toto heslo: „Bezpečnost je – a musí vždy být – základním principem navrhování. “ Zaostřením na bezpečnost, trvanlivost a kvalitu musela část vývoje začít od začátku. Vývoj šel rychle dopředu a už v roce 1933 představilo první nákladní automobil s trambusovou kabinou. V roce 1946 představilo svůj první naftový motor a v roce 1954 zavedlo turbodmychadla (roku 1980 vyrobeno poslední nákladní auto bez turbodmychadla). V roce 1977 představilo zvýšenou kabinu Globetrotter, která se stala velice žádanou. Nejúspěšnější model Volva, FH12/16 představila automobilka roku 1993. Zatím poslední novinkou je model FE (představen v roce 2006), který je technicky spřízněn s vozy Daf LF a Renault Midlum[1].

Ford Mustang je sportovní automobil vyráběný firmou Ford Motor Company. Zpočátku byl založen na modelu Ford Falcon. Výroba vozu začla 9. března 1964 v Dearbornu, Michigan a veřejnosti byl představen 17. dubna 1964 v New Yorku. Byl to nejúspěšnější Ford od Modelu A. Název navrhl John Najjar podle letounu North American P-51 Mustang. V letech 67 až 69 probíhala výroba vrcholné verze Shelby Mustang GT 500.

Bylo vyrobeno také tzv. „pony car“ – naoko sportovní sedan s dlouhou střechou. Ten dal vzniknout dalším vozům jako např. Chevrolet Camaro, AMC Javelin nebo Plymouth Barracuda.

Také inspiroval některé kupé jako Toyota Celica a Ford Capri.

V roce 1971 se objevila nejsilnější verze – Mustang BOSS. Sedmilitrový motor V8 dosahoval výkonu 279,5 kW.

V roce 1974 se představila druhá generace. Ten byl ve všech rozměrech menší. Poháněl ho motor V6 o objemu 2,8 litru z typu Capri.

První generace

Ford Mustang první generace

První prototyp byl vyroben v Německu, byl to dvousedadlový roadster s vidlicovým čtyřválcovým motorem a podobal se pozdějšímu Pontiacu Fiero. Později byl v divizích fordu Lincoln a Mercury přestavěn na čtyřsedadlový kvůli zkušenostem s prodejností dvousedadlové verze Fordu Thundebird. Kvůli snížení nákladů na vývoj používal Mustang spoustu součástí z Fordů Fairlane a Falcon. Velikostně se velmi podobal Falconu – Mustang byl stejně dlouhý, měl o trochu kratší rozvor, byl užší ale rozchod kol byl stejný a vážil skoro také stejně.

Vůz byl představen v dubnu 1964. Na začátku roku 1965 byl upraven a tak jsou první modely označovány jako model 1965. Původě se očekávalo, že se za první rok vyrobí 100 000 Mustangů, ale celkový počet nakonec dosáhl milionu. Po modelu 1965 vznikly ještě tři – model 1967, model 1968 a model 1971.

Druhá generace

Druhá generace Fordu Mustang

Druhá generace vznikla kvůli ropné krizi a novému zákonu o ochraně ovzduší. Auta, která spalovala příliš mnoho benzínu přestala být oblíbená a s nimi i Mustang. Nový Mustang měl být odvozen od modelu Maverick ale nakonec se jeho základem stal Ford Pinto. Původně se měl co nejvíce podobat v rozměrech a síle starému Mustangu, ale nakonec byl menší a kvůli součástkám na snížením emisí i těžší. Motor byl slabší a kvůli tomu se i cválající kůň na masce změnil spíše na klusajícího.

Nový vůz přišel do výroby roku 1974. Byl modernizován roku 1975 a 1976, ukončení výroby se dočkal už v roce 1978.

Volkswagen AG nebo jen VW je německá automobilka sídlící ve Wolfsburgu. Je členem skupiny Volkswagen Group, v listopadu 2009 se stala největším světovým automobilovým koncernem. Její název v překladu znamená lidový vůz.

Historie

Byla založena v roce 1937 s cílem vyrábět právě vozy, které by si mohl dovolit téměř každý pracující občan. Tuto ideu prosazoval především Adolf Hitler, který konstrukcí takového vozu pověřil Ferdinanda Porsche (také díky tomu, že ten už se takovou koncepcí několik let zabýval). Pověření obdržel Ferdinand Porsche již v roce 1934, ale nejasný způsob financování celý projekt pozdržel až do roku 1937, kdy byla založena Gesellschaft zur Vorbereitung des Deutschen Volkswagens mbH (Společnost pro přípravu německého lidového vozu) a ta se v roce 1938 přejmenovala na Volkswagenwerk GmbH. Podle britského historika Richarda Evanse, Hitler, který se zajímal o auta (avšak nikdy neřídil) osobně navrhl charakteristický zaoblený tvar budoucího vozu, inspirovaný designem vozů Tatra konstruktéra Hanse Ledwinky.

V roce 1938 bylo založeno město Stadt des KdF-Wagens bei Fallersleben (Město vozů KdF u Fallerslebenu), kde byla plánovaná výroba lidového vozu pod značkou KdF. Po začátku Druhé světové války se společnost orientovala na zbrojní výrobu. Závod přebral opravárenské práce na letadlech Junkers Ju 88 a začal vyrábět vojenské terénní a obojživelné vozy KdF 82 a KdF 166. V roce 1942 byl s přehledem největším výrobcem osobních automobilů v Německu. V této době tvořili 2/3 pracujících v závodě lidé na nucených pracích. Po skončení Druhé světové války bylo město přejmenováno na Wolfsburg a továrna dostalo nové jméno Volkswagen. Po obsazení Německa byla hned v roce 1945 obnovena výroba osobních automobilů podle původních projektů avšak pod britským vedením. V letech 1946-1948 dosáhl objem produkce 1 000 automobilů měsíčně.

Roku 1950 zahájila automobilka výrobu jednoho ze svých nejslavnějších modelů, vozu Volkswagen Transporter. Vůz s tímto jménem vyrábí značka dodnes.

V 50. letech zahajuje Volkswagen expanzi do světa. Zahajuje výrobu v Brazílii a prodej na téměř všech kontinentech včetně Austrálie a Asie. V 60. letech pokračuje VW v rozvoji, ale zažívá i několik odbytových krizí. Rok 1965 se zapsal do historie firmy spojením s automobilkou Auto Union GmbH, ve které získal Volkswagen většinový podíl. Tato společnost se později v roce 1969 spojuje s NSU Motorenwerke AG a přejmenovává se na Audi NSU Auto Union AG.

70. léta přinesla zásadní restrukturalizaci modelové výroby značky-zahájení produkce dodnes vyráběných modelů Volkswagen Passat a Volkswagen Golf a na druhé straně ukončení výroby modelu Brouk v Německu (v Mexiku se vyráběl až do roku 2003). V 80. letech pokračuje VW v modernizaci zaváděním nových technologií (Katalyzátor, Elektronické vstřikování), získává nadpoloviční většinu akcií Španělské značky Seat (3. samostatná značka koncernu) a spoluprací s jinými (převážně Japonskými) značkami dosahu 10% podílu trhu v Evropě a 20% v Severní Americe. V 90. letech připojuje Volkswagen do svého koncernu další značku (českou Škodu Auto), ale také zažívá v roce 1993 nejhorší krizi v historii značky. Tu překonává hlavně díky velmi úspěšným novým generacím modelů Golf a Passat, které doplňuje již také tradiční model Volkswagen Polo.

Volkswagen Passat

V současnosti je VW jednou z mála značek, které se zatím ve větší míře vyhýbá celosvětová automobilová recese a Volkswagen vstupuje do nových segmentů trhu, jak automobilového (nákladní automobily – značkou Scania), tak i například trhu lodních motorů. Model Volkswagen Golf překonal v počtu vyrobených vozů i Brouka, kterého bylo vyrobeno celkem 21 529 464 exemplářů, a stále se pokračuje v jeho výrobě.

Vedení firmy v současné době tvoří dozorčí rada a výkonný výbor. Dozorčí radu tvoří 20 předsedů jednotlivých oborů ve firmě. Předseda dozorčí rady je od 16.4.2002 Ferdinand K. Piech. Výkonný výbor má 5 členů a jeho předseda je nyní Martin Winter Grain.

Trabant je jedna ze značek vyráběných v minulosti automobilkou Sachsenring v saském městě Zwickau.

V předválečném období patřila továrna automobilce Horch, která se zabývala výrobou luxusních vozidel.

Po 2. světové válce byla továrna Horch zabrána Sověty a po krátkou dobu se v továrně vyráběly rovněž vozy IFA F8 a IFA F9 vycházející z předválečného vozu DKW F8. Jejich výroba byla ovšem převedena do automobilky AWE v Eisenachu, kde se z nich v roce 1956 zrodil automobil s pojmenováním Wartburg.

Od roku 1955 se ve Zwickau vyráběly luxusní automobily s označením P240 Sachsenring. Tyto vozy byly určeny zejména pro prominentní představitele východoněmeckého režimu a byly vytvořeny i otevřené modely pro vojenské přehlídky. Výraznějšího rozšíření tyto vozy ovšem nezaznamenaly a v duchu uplatňované politiky byla dána přednost vývoji skutečně lidového vozidla.

Předchůdce Trabantu s označením P70 byl rovněž postaven na základech automobilu DKW F8. Poprvé u něj byla použita karoserie z Duroplastu, která se v budoucnosti stala typickou známkou Trabantů. 7. listopadu 1957, v den 40. výročí Velké říjnové socialistické revoluce, sjelo z pásu prvních 50 kusů prototypu Trabant 500 (P50); ke konci roku 1959 byla ukončena výroba modelu P70.

V roce 1962 byla představena verze P60, která se od svého předchůdce odlišovala jen minimálně. Teprve v roce 1964 byla karoserie Trabantu významně přepracována a výsledkem se stal Trabant 601 (P601). Ve stejné podobě, jen s malými změnami byl Trabant 601 vyráběn až do července roku 1990.

Pohled pod kapotu Trabantu 1.1 se čtyřtaktním motorem

Ve své době byl Trabant 601 velmi progresivním automobilem, který byl jako první v masové míře vyráběn z plastů. Poháněl ho dvoutaktní, vzduchem chlazený dvouválec o výkonu 26 koní. Vybaven byl čtyřstupňovou převodovkou s volnoběžkou. Na přání byla montována poloautomatická převodovka Hycomat. Trabant 601 byl k dostání s dvěma stupni výbavy (S nebo de Luxe) a ve dvou karosářských variantách – Limousine a Universal (Combi). Mimo to byla vyráběna i verze Tramp s plátěnou střechou a plátěnými dveřmi, která byla využívána východoněmeckou policií a později byla k dispozici i v civilním provedení.

Během celého období výroby docházelo jen k minimálním inovacím, přestože byla připravena celá řada velmi zdařilých prototypů. Jedinou výraznější inovací bylo zahájení montáže již vodou chlazených čtyřtaktních motorů Volkswagen v roce 1990 při které i karoserie prodělala drobné omlazení. Stejný typ motoru se začal montovat i do vozů Volkswagen Polo. Další výrazné změny byly řadicí páka na podlaze, vpředu kotoučové brzdy a přemístění palivové nádrže do zadní části vozidla. Trabant 601 se tak dočkal označení Trabant 1.1.

Špatná ekonomická situace automobilky a nezájem zákazníků o tyto vozy způsobily, že dne 30. dubna 1991 sjel z výrobních pásů ve Zwickau poslední Trabant 1.1. V současnosti (2007) se uvažuje o obnovení výroby[1]

Trabant má též parodickou přezdívku BMV (bakelitové motorové vozidlo).

Alfa Romeo je italský výrobce automobilů.

Od roku 1986 je Alfa Romeo členem Fiat SpA. Společnost se původně nazývala ALFA, což je akronym pro Anonima Lombarda Fabbrica Automobili (přeloženo: Automobilová továrna Lombard, veřejná společnost). (První logo: [1]). V roce 1915 získal podnikatel Nicola Romeo ve firmě většinový podíl a vedoucí pozici. V roce 1918 převzal celou firmu a jeho podniky se přejmenovaly na „Società Anonima Italiana Ing. Nicola Romeo“. A.L.F.A. se v roce 1920 přejmenovala na současný název Alfa Romeo.

Historie

Společnost, která se stala Alfou Romeo založil jako „Darracq Italiana“ v roce 1907 Cavaliere Ugo Stella, aristokrat z Milána jako partner francouzské automobilové firmy, kterou vlastnil Alexandre Darracq. Společnost poté vyráběla auta Darracquova v Neapoli, ale poté co partnerství ztroskotalo, Stella a další italští spoluinvestoři přesunuli výrobu do prázdné Darracquovy továrny na milánském předměstí Portello a společnost se přejmenovala na ALFA (Anonima Lombarda Fabbrica Automobili). První auto, které vyrobili bylo 1910 24 HP (pojmenované podle 24 koňských sil, které měl). Auto navrhl Giuseppe Merosi. Merosi navrhl další série nových vozů ALFA s výkonnějšími motory (40-60 koní). ALFA také zkusila automobilové závody s řidiči Franchinim a Ronzonim, kteří se účastnili soutěže Targa Florio v roce 1911 se dvěma 24 koňovými modely. Nicméně na začátku první světové války byla výroba ALFY na tři roky zastavena.

V roce 1916 společnost přešla pod vedení neapolského podnikatele Nicola Romea, který předělal továrnu na výrobu vojenské techniky pro italský a spojenecký válečný program. Továrna vyráběla během války munici, letecké motory a další komponenty, kompresory a generátory založené na existujících firemních motorech aut a také těžké lokomotivy. Když válka skončila, Romeo převzal nad ALFOU plnou kontrolu a výroba aut opět začala v roce 1919. V roce 1920 se název společnosti změnil na Alfa Romeo a prvním vozem pod touto novou značkou byl Torpedo 20-30 HP. Giuseppe Merosi pokračoval jako hlavní návrhář a společnosti vyráběla solidní silniční vozy i závodní vozy (včetně 40-60 HP a RL Targa Florio).

V roce 1923 byl z Fiatu odlákán Vittorio Jano díky přesvědčování mladého závodníka Alfy Enza Ferrariho aby u Alfy Romeo nahradil hlavního designéra Merosiho. První Alfa Romeo od Jana byl vůz P2 Grand Prix, který pro Alfu Romeo vyhrál světový pohár v roce 1925. Pro silniční vozy Jano navrhl sérii malých až středně objemných řadových motorů se 4, 6, a 8 válci založených na jednotce P2. Tyto motory jsou základem klasické architektury motorů Alfa s lehkou slitinovou konstrukcí, polokulovými spalovacími komorami, svíčkami uloženými ve středu, dvěma nahoře uloženými ventily na každý válec a dvojitými vačkami. Janovy návrhy byly jak spolehlivé, tak výkonné.

Enzo Ferrari se ukázal být lepším týmovým manažerem než řidičem a poté co byl tovární tým zprivatizován, vzniklo Scuderia Ferrari. Když Ferrari opustil Alfu Romeo, začal stavět vlastní auta. Pro Alfu často řídil Tazio Nuvolari a před druhou světovou válkou vyhrál mnoho závodů.

1955 Alfa Romeo Ghia Speciale 1900CSS

V roce 1928 Nicola Romeo firmu opustil a Alfa byla po ukončení kontraktů s vojskem na mizině. V roce 1933 Alfu Romeo zachránila vláda, která tím nad firmou získala efektivní kontrolu. Alfa se stala nástrojem Mussoliniho Itálie, národním znakem. V tomto období Alfa stavěla zakázkové vozy pro bohaté s šasi normálně vyráběnou od Touringa z Milána nebo od Pininfariny. Tato éra vyvrcholila legendárním závodním vozem Alfa Romeo 2900B Typ 35.

Během druhé světové války byla továrna bombardována a po válce se musela hodně snažit, aby byla zase zisková. Luxusní vozy už se nedělaly. Alfa začala vyrábět menší, masově produkovaná auta.

V 70. letech min. století byla Alfa opět ve finančních potížích. V roce 1986 z Alfy vystoupila vláda a firmu koupil FIAT. Vytvořil novou skupinu, Alfa Lancia Spa, aby vyráběla Alfy a Lancie.

Mazda Motor Corporation (japonsky: マツダ株式会社, Macuda Kabušiki Gaiša) je japonský výrobce automobilů se sídlem v Hirošimě. Jako jediná automobilka se v současné době zabývá výrobou a vývojem Wankelova motoru s rotačním pístem (aktuálně dodáván v modelu Mazda RX-8[1]).

V roce 2007 Mazda vyrobila více než 1,3 milionu vozidel pro prodej v celém světě. Většina z nich (skoro 1 milion) byla vyrobena v japonských závodech, zbytek pocházel z různých dalších závodů po světě.[2]

Název

Dá se říct, že slovo „Mazda“ koinciduje s poangličtěnou výslovností jména zakladatele firmy, který se jmenoval Jujiro Matsuda a zajímal se o spiritualitu. Firmu se rozhodl přejmenovat na počest jak jeho rodiny, tak Zoroastriánů.[3] Slovo mazda znamená v íránské Avestánštině „velká moudrost“.

V japonštině se název společnosti vždy vyslovoval a hláskoval jako „Matsuda“, jméno zakladatele. Televizní reklamy automobilů Mazda ve Spojených státech používají výslovnost, kde počáteční samohláska zní podobně jako ve slově „art“, zatímco kanadské reklamy Mazdy vyslovují tento název s počátečním „a“ jako ve slově „has“. Úvodní samohláska (v amerických a kanadských reklamách) se označuje jako první a poslední znění „A“ v původní perské výslovnosti.

Značky

Mazda dříve používala na trhu v Japonsku (a příležitostně v Austrálii) řadu různých značek, včetně Autozam, Eunos, a Efini, které již byly staženy. Tato diverzifikace tlačila skupiny vývoje výrobků v Mazdě za jejich limity. Namísto toho, aby bylo půl tuctu variant dané platformy, musely týmy pracovat na tuctech různých modelů. A zákazníci byli též zmateni z množství podobných nových modelů.

Dnes existují bývalé značky v Japonsku jako prodejní kanály (specializovaná jednatelství), ale již nemají zvláštní značky vozidel. Jinými slovy, Carol se prodává v obchodě Autozam (specializovaném na malé vozy), ale je prodáván pod značkou Mazda, nikoli jako Autozam Carol, jak tomu bylo dříve.

Na začátku roku 1992 Mazda plánovala vytvořit luxusní značku Amati, která by konkurovala v Severní Americe značkám Acura, Infiniti, a Lexus, a která by se prodávala od konce roku 1993. Počáteční záběr Amati by zahrnoval Amati 500 (která se v Japonsku a Austrálii označovala jako Eunos 800, v USA jako Mazda Millenia a v Evropě jako Mazda Xedos 9) a Amati 1000 (následník vozu Mazda 929 s motorem V12 a pohonem zadních kol). Značka Amati byla stornována dřív, než se jakékoli vozy dostaly na trh.

V Evropě byla značka Xedos spojována také s vozem Mazda Xedos 6, se dvěma modely vyráběnými v letech 1992 až 1997. Linie Xedos byla na trhu pod značkou Mazda a v odpovídajících letech používala logo Mazda.

Italská společnost Automobili Lamborghini S.p.A. známá jen jako Lamborghini, je výrobcem vysoce výkonných supersportovních automobilů. V současnosti je dceřinou společností Audi. Sídlí v italském městečku Sant’Agata Bolognese a vyrábí v Boloni. Společnost založil v roce 1962 Ferruccio Lamborghini (1916–1993). Pro firmu navrhovali nebo navrhují vozy proslulí designeři a návrhářské firmy jako Franco Scaglione, Touring of Milan, Zagato, Mario Marazzi, Bertone, ItalDesign, Marcello Gandini a Luc Donckerwolke.

Ferrucio Lamborghini založil ve městě Centa v provincii Ferrara firmu Lamborghini Trattori S.p.A. na výrobu traktorů v roce 1948. V roce 1959 výrobu rozšířil o výrobu klimatizací. Na přelomu let 1962 a 1963 položil základy dnešní firmy – vznikla společnost Automobili Lamborghini. Jako úspěšný podnikatel vlastnil vozy Maserati, a Ferrari, se kterými však nebyl nikdy úplně spokojen.

Existuje více verzí příběhů o vzniku firmy. Základem většiny z nich je spor Enza Ferrariho s Lamborghinim, po němž se Ferrucio rozhodl vyrábět vlastní vozy a konkurovat tak Ferrari. Podle Lamborghiniho syna [1] došlo ke sporu v továrně Ferrari, kam si šel Lamborghini stěžovat na kvalitu spojky ve svém voze Ferrari 250GT. Enzo Ferrari na stížnost reagoval podrážděně a prohlásil, že Lamborghini může maximálně jezdit traktorem, když neumí jezdit autem. Lamborghini se vrátil do své továrny, spojku rozmontoval a zjistil, že dodavatelem spojek je stejná firma, která dodává díly pro jeho traktory. Ve skladu našel správný náhradní díl a závadu tak odstranil.

Lamborghini se rozhodl, že jeho vozy by měl pohánět dvanáctiválcový motor. Ke konstrukci motoru byl přizván mladý talentovaný konstruktér Giotto Bizzarini, který předtím pracoval na motorech V12 u Ferrari. Motor měl 4 vačky zdvihající 2 velké vrtané ventily v každém válci. Výkon motoru byl neuvěřitelných 350 koní. Vůz pro tento motor navrhla firma Scaglione-Touring. Prototyp označený 350GTV se poprvé objevil na Turínském autosalonu. Hned první rok výroby sériového Lamborghini 350GT se prodalo 130 kusů. Ferrucio, narozený ve znamení býka, rozhodl, že jeho společnost bude mít býka také ve znaku.

Dalším vyráběným a úspěšně prodávaným typem byl Lamborghini 400GT. Prodeje obou modelů zajistily společnosti finance na vývoj převratného automobilu. Lamborghini Miura v roce 1965 představil Lamborghini osobně na Turínském autosalonu. Miura byla prvním skutečným supersportovním vozem automobilky. Motor u Miury byl uložen transverzálně. Vůz byl velmi úspěšný, jen v roce 1967 se prodalo 111 kusů. Firma se tak zařadila mezi velmi úspěšné výrobce drahých sportovních vozů.

V roce 1971 svět šokoval revoluční vůz Lamborghini Countach. Jako první měl vzhůru otevírané dveře, což se stalo poznávacím znakem všech pozdějších vozů Lamborghini. Countach měl na bocích mohutné otvory pro nasávaný vzduch a výkonný čtyřlitrový motor.

Následující rok se však stal pro firmu velmi ztrátovým. Došlo ke zrušení velké dodávky traktorů do jižní Ameriky a už financované rozšíření výrobních kapacit přivedlo firmu skoro k bankrotu. Ferrucio musel svůj podíl ve výrobě traktorů prodat Fiatu. Traktory Lamborghini se do současnosti vyrábějí ve společnosti Same Deutz-Fahr. Prodeje vozů Countach držely firmu „nad vodou“. Ropná krize v sedmdesátých letech spolu s dvouletým pořadníkem a nedočkaví zákazníci i problémy s financováním výroby a dodávkou dílů vedly v roce 1978 k vyhlášení úpadku.

Italský soud byl v roce 1980 pověřen hledáním nového vlastníka. Vybrána byla švýcarská společnost Patricka Mimrana, která vlastnila firmu až do roku 1987. Překvapením byl prodej firmy Chrysleru. Pod jeho vedením byl vyvinut nástupce vozů Countach – Lamborghini Diablo a automobilka se vrátila zpět na špici.

Chrysler, který se však později taktéž potýkal s finančními problémy, byl přinucen prodat značku indonéské finanční společnosti Megatech. Ta ji ovšem v roce 1998 prodala současnému majiteli, kterým je Audi.

Ferrari je italská automobilová značka, která se proslavila především svými sportovními vozy a účastí v automobilových závodech (v počátcích především v závodech Formule 1). Firmu založil bývalý automobilový závodník Enzo Ferrari, dnes je Ferrari součastí koncernu Fiat. Sídlí v italském městě Maranello. V roce 2005 činila produkce téměř 5 000 vozů. Nejnovějším modelem je Ferrari 458 Italia.

1929 – 1946

Když v roce 1929 zakládal Enzo Ferrari v Modeně společnost Scuderia Ferrari určenou k sponzorování amatérských automobilových jezdců, vůbec neměl v úmyslu vyrábět silniční vozy. Ferrari připravoval a úspěšně pomáhal v závodění mnoha jezdcům firmy Alfa Romeo až do roku 1938, kdy byl oficiálně zaměstnán jako šéf závodního týmu Alfy.

V roce 1940 Alfu Romeo částečně převzala italská vláda, v rámci válečné zbrojní výroby. Divize, kterou řídil Ferrari byla však tak malá, že se jí tato situace nedotkla. Protože byla Ferrarimu závodní činnost po dobu čtyř let zakázána ve smlouvě s Alfou, Scuderia se přeměnila na Auto Avio Costruzioni Ferrari, vyrábějící stroje a díly pro letectví. Pod označením SEFAC (Scuderia Enzo Ferrari Auto Corse) Ferrari během „nezávodního“ období vyrobil jediný typ závodního vozu Tipo 815. To byl vlastně první automobil Ferrari. Představil se v roce 1940 v závodě Mille Miglia, kde jediné dva prototypy řídili Lotario Rangoni a Alberto Ascari, ale díky válce se v tomto závodě s velkou konkurencí poměřit nemohli. V roce 1943 Ferrari přemístil továrnu do Maranella, kde působí dodnes. Továrna byla v roce 1944 bombardována a v roce 1946 byla přestavěna a přibyly i nové provozy pro výrobu silničních vozů.

1945 – současnost

Prvním skutečným závodním vozem Ferrari se v roce 1948 stal 125 S, poháněný dvanátiválcovým vidlicovým motorem o objemu 1,5 litru. Enzo celkem nerad stavěl a prodával automobily, ale musel, aby mohl dále podporovat tým Scuderia, protože jeho životní láskou bylo jen závodění. Mezitím si však jeho vozy rychle získaly pověst výjimečných automobilů. Enzo byl proslulý svou „nelibostí“ k zákazníkům, z nichž většinu považoval za lidi, kteří si jeho vozy kupují kvůli prestiži a ne kvůli technickým a sportovním výkonům. Výkony jeho automobilů v té době převyšovaly jen vozy španělské firmy Pegaso, která však později zanikla.

Silniční vozy Ferrari, známé také svým pozoruhodným designem, navrhovala nejlepší návrhářská studia jako Pininfarina, byly po dlouhou dobu nezbytným doplňkem nejbohatších lidí. Na návrzích se podílely v průběhu doby i firmy Scaglietti, Bertone, Touring, Ghia, a Vignale.

V roce 2007, vlastní Fiat Group 85% podíl Ferrari, Mubadala Development Company 5%, a Enzův syn Piero Ferrari 10%.